Každému, kdo prožil druhou polovinu 80. let, musí být tahle kráska na první pohled povědomá. Byla nejnovějším počinem Týneckého výrobce, balit holky na ní vyráželi ti největší frajeři, a my pubertální kluci na pionýrech, jsme jim jedno i druhé jen zasněně záviděli. Přesto, pokud se vás zeptám, o jaký typ Jawy se jedná, jsem si jistý, že většina odpoví špatně. Proč? Budu vás ještě chvilku napínat a podíváme se nejprve malinko do historie.
Běžela 70. léta minulého století a Jawa představila legendární model 350/634. Stroj, stále ještě svojí koncepcí navazující na kývačky, ale modernizovaný, opatřený dvojitým kolébkovým rámem a motorem nového hranatějšího tvaru. Model byl úspěšný a za dobu výroby přinesl plno nových prvků, o kterých si kupující u nás mohli dosud nechat jen zdát. Jmenujme třeba padací rámy, dvouklíčové brzdy, řídítka ozdobily nové páčky a přepínače, Jawa poprvé dostala i otáčkoměr. Motocykl se prodával velmi dobře, ale léta plynula a jeho vzhled už ztrácel krok se standardy frčícími na západ od našich hranit. Proto v roce 1986 přišel na trh typ 350/638 TS. Model, který po vzoru tehdejší západní produkce přinesl trendy hranaté tvary, nový byl tvar nádrže, sedla i třeba podsedlových schránek. Osazen je novým výkonnějším motorem rovněž modernějšího vzhledu. Jsou vám jeho označení i popis povědomé? Myslím, že právě takhle by zněla vaše odpověď ohledně modelového typu naší krásky. Ale chyba! Správná odpověď je Jawa 350/632. Že jste o ní nikdy neslyšeli? Nejste určitě sami. Tento model byl pro výrobce neplánovaným dítětem. Motor typu 638 byl modernější, ale bohužel trpěl spoustou dětských nemocí, počínaje vyššími vibracemi až po výraznou nespolehlivost. Reklamace a nespokojenost zákazníků rostly a výrobce hledal rychlé řešení, jak z toho ven a mít co prodávat. Tím se ukázalo být „oprášení“ starého osvědčeného motoru z typu 634 a jeho instalace do nového motocyklu. A výsledek? Přece naše šest set třicet dvojka. Vyloženě nouzové řešení se nakonec ukázalo být až překvapivě účinné a dle mnohých tím vznikl jeden z nejlepších modelů v historii značky. Z původního plánu omezené doby výroby se produkce protáhla až do roku 1991. Kusů nebylo vyrobeno málo, proto mě samotného často zaráží, jak sporadicky tento typ vídám nejen na srazech, ale i v nabídce inzertních stránek. Pojďme se tedy s naší kráskou seznámit blíž.
Když jsem ji před lety přivezl domů, byla v relativně dobrém stavu, ale dost zanedbaná a napadená kutilem se sprejem v ruce. Dostalo se jí náležité péče, kompletně jsem ji vyčistil, promazal a vyfešákoval novým lakem odpovídajícího odstínu. Dokonalá není, třeba šrámy na levém výfuku a padacím rámu jsou neklamným svědkem toho, že předchozí majitel se zblízka seznámil s matičkou zemí. Nevadí, neřeším, šrámy a nedokonalosti jsou přece střípky ze života každého stroje. Jawička už stojí venku před garáží a já spouštím známou startovní proceduru. Přeplavit plovákovou komoru, 4x prošlápnout „bez klíčku“, stlačením bošáku zapnout zapalování. Prvním sešlápnutím startovací páky přivedu dvouválcový dvoutakt k životu a zaposlouchám se do nádherné brumlavé symfonie, charakteristické pro tento typ motoru. Někdy to napoprvé nejde, ale dnes se holka těší na vyjížďku stejně jako já. Pohodlně se usadím na rozměrném sedle, pohybem řadicí páky dolů volím jedničku, trochu plynu, pomalu pouštím spojku a ulice už se halí do namodralého dýmu. Tohle je prostě boží! Nejsem kovaný motorkář, jezdím raději auty. Vlastně jsem na motorce neseděl asi dvacet let. Jízdu na třiapuli si ale od prvního dne strašně užívám. Všechno na ní je tak důvěrně známé. Jednoduché ovládání, bytelná konstrukce, svůj půvab mají i její negativa. Tahle Jawa vás prostě bude bavit, úsměv na rtech dodává v základní výbavě.
Znovu přidávám plyn a proplétám se městem. Motorka reaguje hezky, i přes skromný výkon 14,7 kw má tendenci při zrychlování trochu „tahat za ruce“. Ne, určitě není na závodění, je zpřevodovaná hlavně na sílu, určená pro poklidnou kochací jízdu krajinou tak do rychlosti 90 km/h. Pak už se v rukou začínají projevovat ne úplně příjemné chvění a vibrace, ve zpětném zrcátku vidíte jen rozmazané šmouhy. Blížím se k další zatáčce, podřazuji, lehký náklon a Jawa vykrouží ukázkový oblouk. Moc ji do zatáček neklopím, jejím limitům se nesnažím ani přiblížit. Přeci jen ji zdobí pneumatiky, které ještě pamatují sjezdy KSČ. Ona tahle kráska ani není žádná lehkonožka, nadváha jí byla v době vzniku často vytýkána. Má však své opodstatnění, je dána robustní bytelnou konstrukcí, nezbytnou pro výrobce tehdy nejdůležitější trh, SSSR. Tamní nehostinné podmínky a kvalitu cest prostě neustálo žádné tintítko, tohle byly podmínky pro opravdu kvalitní stroje. Pevný rám též umožnil připojení postranního vozíku, sajdkáry, rovněž velmi oblíbeného u soudruhů z východu. Jawa prostě je jaká je a věřím, že i každou její nectnost začnete dřív nebo později zbožňovat.
Jsem dnes u cíle své cesty, je jím stánek se zmrzlinou, dávám si jak jinak než z dětství známou pistáciovou. Vychutnávám si tu dobrotu a kochám se při tom tvary naší červené krásky. Líbí se mi ze všech stran, obdivuji její detaily. Výtky se určitě najdou, ale u srdečních strojů nemá smysl se jimi zabývat. Vždyť komu by vadily třeba zastaralé bubnové brzdy, když k tomuhle stroji náramně pasují. Zmrzka je ve mně, nasazuji svoji stylovou přilbu a vyrážím zdolávat další kilometry plné radosti. Tahle Jawa jich dopřává nespočet. Až si spolu zase vyjdeme, využiju její kouzlo a vydám se s ní balit holky. Nevíte někdo, kde se dneska schází?
Honza
