Spousta aut je dnes označováno pojmy jako ikonické a legendární. Některé právem, jiné spíš z přehnané nostalgie. Jedním z těch, které si tohle označení bezesporu zaslouží, je Volkswagen Brouk. Asi žádné jiné auto nezanechalo v historii tak nesmazatelnou stopu pneumatik, jako právě on. Tenhle stroj můžete milovat (těch bude většina), můžete ho nenávidět (pár lidí se asi najde), nebo se o auta nezajímáte a je vám to úplně fuk. Ať ale patříte do jakékoli skupiny, při vyslovení jeho názvu ihned bude každý vědět, o jaký vůz se jedná. O kolika jiných se to dá říct? Nechejme našeho červeného krasavce ještě chvíli čekat a ohlédněme se do minulosti na lehce ponuré okolnosti jeho vzniku.
Říká se, že vše zlé je i k něčemu dobré. Snad mě neukamenujete, když tohle rčení použiju i na období 30. let v Německu, kdy se v moci dostal Adolf Hitler a jeho strana NSDAP. Ano, byl to právě on, komu vděčíme za zrod tohoto nesmrtelného auta. Byl to jeho požadavek na výrobu jednoduchého levného vozu, který si bude moci dovolit každý pracující. Úkolu se zhostil mimo jinými i Ferdinand Porsche, který přišel právě s vítězným návrhem Brouka, tehdy označeného jako KDF-Wagen. Už tehdejší prototypy nesly siluetu karoserie, která s drobnými změnami vydržela vozu až do konce jeho výroby v roce 2003. Tomu se říká nadčasovost! Druhá světová válka na chvíli uvrhla Brouka v zapomnění, vyráběly se jen některé verze pro vojenské účely, aby jej znovu přivedli k životu po jejím skončení a udělali z něj, už pod jménem Volkswagen, jeden z hlavních pilířů oživení německé poválečné ekonomiky. Brouk za léta produkce urazil dlouhou a úžasnou cestu, vyvážel se do celého světa, dobyl srdce milionů lidí a dokázal se prosadit i v Americe, zemi, která v té době holdovala opulentním korábům plným kůže, chromu a objemným motorům. Za dobu své produkce se samozřejmě i on měnil, ale pořád si zachoval tentýž líbivý dizajn a jednoduchou trvanlivou techniku. O této neopakovatelné historii je na trhu plno zajímavých knih, určitě vám doporučuji si některou z nich přečíst.
Pojďme konečně za naším broučkem, nedočkavě už na nás čeká. Jedna věc na světě je jistá. Dokud se budou rodit děti, bude mít Brouk o nové a nové obdivovatele postaráno. Jeho roztomilý kukuč je dokonalým magnetem pro naše ratolesti a pohled na něj jim zaručeně vykouzlí na tváři ten nejsladší úsměv. On vlastně vykouzlí úsměv na tváři úplně všem. Jeho tvary jako by se zapomněly v minulosti, jako by ignoroval proud času, což mu dopřává neopakovatelné kouzlo, nostalgii a punc něčeho výjimečného. Je jako bílý jednorožec z dětské pohádky, který dokáže na nebi vykouzlit duhu. Nepřeháním, zkuste se projet městem v nejnovějším Ferrari a v Brouku. Uvidíte, za kým se budou lidi víc otáčet a malí drobečkové víc mávat.
Krasavec, kterého dnes provětráme je z přelomu 60. a 70. let. Porovnání s dobovou konkurencí jasně prokáže konstrukční stáří, ale u něj je to spíš kladem než negativem. Pohled na něj vás přenese v čase o pěkných pár desítek let. Je z každého úhlu nádherný, kulatý, s vyboulenými blatníky a zaoblenou zádí vypadá opravdu jako vzácný exemplář z říše hmyzu. Vždy když ho leštím, vychutnávám si každý záhyb jeho těla. Tohle auto je opravdu jedinečný kousek lidského umu. Zajímavý vzhled mu dopřávají i v době „narození“ už ne úplně běžné prvky, jako jsou přední blinkry na blatnících či dvě tenké chromové koncovky výfuku. Vše podtrhují broučí víčka na předních světlech a běloboké pneumatiky. Otevírám subtilní dveře a usedám na plochá sedadla s barevným vzorem. Tady jste úplně v jiné dimenzi. Na první pohled zaujme přístrojová deska v barvě vozu, není plastová, je to poctivý kus kovu, součást karoserie. Najdete zde jen to nejnutnější, vůz posádku nijak nerozmazloval. Majitelé se museli spokojit s jedním budíkem sdružujícím rychloměr a palivoměr, pár knoflíky na ovládání světel, stěračů a ovládání směru proudění vzduchu. Výbavu doplňuje rádio, kupodivu nechybí ani popelník, stylovou nutností je vázička s květinami. Všemu dominuje velký dvouramenný volant z bakelitu, pod nímž nahmatáte páčku pro přepínání směrovek. Interiér je samozřejmě stísněný, člověk se až diví, jak tohle kdy mohlo být rodinné auto. Holt byla jiná doba. Výhled z vozu je díky tenkým sloupkům slušný, jen pohled vzad lehce omezuje menší zadní okno. V porovnání s dnešními trendy jde ale v podstatě o výkladní skříň a vaše nepřipoutané ratolesti poskakující na pružinovém zadním sedadle a mávající za vámi jedoucím autům budou koukání z něj milovat. Za zadními sedadly se nachází malý úložný prostor, rodinám dříve jistě přišel vhod, protože vpředu pod kapotou je místo jen na výletní svačinu a pár piv.
Konečně zavírám dveře a budeme vyjíždět. Natěšeně otáčím klíčem, motor se párkrát protočí a už se zezadu line nezaměnitelná brumlavá symfonie čtyřválcového vzduchem chlazeného boxeru. Tenhle zvuk si nejde s ničím splést. Stahuji okýnko u dveří, loket frajerky ven, vyšlápnout spojku, jednička, s citem do záběru a zadní kola už nás uvádí do pohybu. Synchronizovaně s rozjezdem auta se mi rozjíždí i koutky úst do širokého úsměvu. Je to nádhera. Rádio v tomto autě je víceméně na okrasu, ten správný koncert dopřává posádce sám vůz. Jízda s ním je o pohodě a relaxu, není stavěný na žádné rychlostní výkony. Použitá jednadvojka se „pyšní“ skromným výkonem 34 kw, je však při rozjezdu docela pružná a vyloženou brzdou provozu určitě nebudete. A i kdyby, tomuhle stroji to každý odpustí. Vyjíždím z města a vyrážím projet svoji oblíbenou trasu kolem Čejkovic a Velkých Bílovic. Baví mě klikaté cestičky lemované vinohrady, cestou si užívám obdivné pohledy a zdvižené palce ostatních řidičů, cyklistů i pěších. S Broukem na cestě nemusíte zápolit, vede se příjemně a jistě, občasné korekce směru velkým volantem se nepočítají, ty k vozu tohoto stáří prostě patří. Zatáčky projíždí s nadhledem, občas si dovolím některou i sportovně střihnout, vzhledem k úzkým pneumatikám však s rozumem. Předvídavost vyžadují brzdy. Ne, že by brzdil vyloženě špatně, ale přeci jen bubny na všech čtyřech kolech chtějí k zastavení svůj čas. Podvozek je relativně tvrdý, nemá rád přejezdy větších nerovností, to si občas na protest i bouchne. Nepohodlím však posádka trpět nebude, co nevyžehlí pérování, to zvládnou pružinová sedadla ze staré školy. Samozřejmě zapomeňte na nějaké boční vedení. Jsou měkká a plochá, při ostřejším průjezdu zatáček budete svým pozadím tančit ze strany na stranu. Na tomhle autě to ale budete milovat! Jako všechno na světě, ani Brouk není dokonalý. Nectností se pár najde, nikdo je však u něj nebude hledat ani řešit. Tenhle krasavec se pořizuje pro radost, pro styl, pro nefalšovanou rozkoš a požitek z jízdy. Málokterý vůz vám jich dopřeje víc!
Příjemným společníkem vám bude i po finanční stránce. Díky 21 a půl milionům vyrobených kusů je na trhu z čeho vybírat. Samozřejmě jeho ceny rostou, ale stále se pohybují na úrovni, kterou si může dovolit i začínající, či méně majetný veteránista. Nezruinuje vás ani po stránce servisu, náhradních dílů je dostatek, dá se na něj bez problémů sehnat prakticky cokoli. Specializovaní prodejci jsou dokonce i u nás. Věřte mi, že často jejich služby potřebovat nebudete, Brouk je nenáročný spolehlivý držák, běžnou údržbu a základní opravy bez problémů zvládnete s potěšením udělat sami. Právě jeho spolehlivost byla oním kouzlem, které mu umožnilo dobýt americký trh a dopřálo tak dlouhou výrobní éru. Je prostě fenomén, který se už v historii automobilismu nebude opakovat. Setkáte se s ním prakticky po celém světě. A je jedno, zda mu budete říkat Brouk, Chrobák, Käfer, Beetle, Coccionelle, či jinak, tenhle tvor bude váš věrný parťák a miláček!
Honza
