Tipnete si, který veterán má u nás a na Slovensku asi nejaktivnější komunitu fanoušků? Odpověď většinu nejspíš překvapí, málokdo by jej stavěl na první místo. Věřte nebo ne, je to právě ona často opomíjená Babetta. Ano, Jawy, ČZ, Škodovky, Tatry, i západní značky u nás mají spoustu příznivců a mnohé i své fankluby, ale málokteré jsou tak aktivní a vzájemně propojené, jako jsou právě babeťáci. V obou zemích existuje řada větších či menších klubů, ale i plno jednotlivců, vzájemně spolupracujících a pořádajících často až šílené akce. Zasvěcené už nepřekvapí výlety napříč republikou či pořádání několika klubových setkání ročně. Babeťáci jdou často až do extrému, nebojí se na svém stroji vyrazit na dovolenou do Chorvatska, parta těchto bláznů sjela cestu do estonského Tallinnu, náš kamarád Michal si „odskočil“ na Babettě ve Vatikánu. A jsou mnozí další. Babetta je i závodní stroj. Možná jste se byli podívat na krásné souboje na dvanáctihodinovém maratonu, který pořádáme na motokárové dráze na Pánově. Atmosféra tam je úžasná. Pro plno jejích příznivců není Babetta jen obyčejný moped, pro ně je Babetta životní styl. Pojďme se teď spolu krátce ponořit do minulosti a podívat se na životní dráhu a na základní modely tohoto báječného stroje. Proč základní modely, když Babetta se dělí na jednorychlostní a dvourychlostní? Omyl, věřte mi, že modelových řad těchto mopedů existuje celá plejáda a většinou se v nich špatně orientují i sami kovaní babeťáci. Modely se od sebe liší na pohled jen minimálně, u nás často oficiálně nebyly nikdy k dostání a vznikaly na přání a dle požadavků zahraničních zákazníků. Jejich výčet by nám z článku udělal román a stejně bych vám je asi nevyjmenoval všechny. Plno zajímavých informací o nich, podrobnosti z vývoje i technické zajímavosti se dozvíte ve dvoudílné publikaci „Babetta a Korado“ konstruktéra Zdeno Metzkera, kteréžto oba díly si můžete koupit v sekci „Klubácké serepetičky“ Stojí to za přečtení. A teď už hurá na ně.
Babetta typ 228 – Celý příběh se začal psát v polovině 60“ let minulého století, kdy v Povážských strojírnách hledali nový výrobní program ke skútrům Tatran, Jawě 90 a malým motocyklům Jawa Pionýr. Vše to byly velmi zajímavé stroje, ale čas ani technický pokrok nezastavíš a bylo třeba nabízet zboží zajišťující dostatečný přísun tolik potřebných valut. Sázka padla na ve světě čím dál oblíbenější kategorii mopedů. Konstruktéři se postavili k rýsovacím prknům a pomalu ale jistě začaly vznikat první návrhy a prototypy moderního stroje. Celý proces vyvrcholil v roce 1971, kdy z výrobní linky sjely první Babetty 228? Nic vám to označení neříká? Nedivím se, tento model je mezi lidmi téměř zapomenutý, vyráběl se pouze necelých pět let. Na první pohled jej poznáte podle velkých 19“ kol, které dostal dle požadavků Holandského zákazníka. Poháněl ho jednorychlostní motor 49 ccm o výkonu 1,8 koníků, osazený automatickou startovací a rozběhovou spojkou a bezkontaktním zapalováním. Vzhled mopedu již víceméně odpovídal tvarům užívaným i v dalších letech. Konstruktéři se zde přiklonili k řešení pevného rámu v zadní části, kdy tlumení nerovností zajišťuje pouze odpružené sedlo. Někteří majitelé tvrdí, že jízda s ní je díky tomu utrpením. Sám na potvrzení těchto slov zatím čekám, neboť moje 228 teprve přijde na řadu s renovací. Ne, rozhodně ji kvůli tomu nezavrhujte. Tenhle model je mým tipem a doporučením pro ty z vás, kteří chcete vlastnit nějakou tuzemskou zvláštnost a nechcete za ni dávat kupu zlata. 228 na objevení zájmu sběratelů teprve čeká, dá se pořídit za příznivý peníz, ale díky rostoucím cenám Stadionů, Jawett a Pionýrů soudím, že její láce nevydrží dlouho a stane se žádaným artiklem nejen u začínajících veteránistů. Proto dlouho neváhejte!
Babetta typ 207 – roku 1973 nastal v Povážských strojírnách čas modernizace, výrobce představil nový typ 207, konkrétně s označením 207.000. Stroj dostal módní 16“ kola, zlepšující manévrovatelnost a do jisté míry i komfort odpružení. Rám však nadále zůstal po vzoru 228 pevný. V té době byla již Babetta skvěle zavedená v zahraničí a výrobce tak chrlil několik modelových řad dle požadavků dovozců z jednotlivých zemí. Vznikaly specifické varianty například pro Holandsko, Maďarsko, Irsko, Libanon (červený moped 207.007 na obrázku), pozadu nezůstala ani Anglie nebo USA. Lišily se výbavou, například osazením rychloměru, klaksonu, použitím odlišných světel, či výfuku. Pod označením 206 proudily do Německa stroje s rychlostí omezenou na 25 km/h.
Výrazná modernizace Babetty přišla v roce 1975. I pro laika je viditelná na první pohled. Základní tvary sice zůstaly nezměněné, moped však konečně dostal zadní odpružení (jedná se o tlumiče bez olejové náplně), zadní nosič se stal součástí rámu, nové jsou též boční kryty řetězů. V tomto provedení se Babetta s dílčími úpravami vyráběla do roku 1978, kdy světlo světa spatřil model 207.300, který byl už z dálky poznat díky důvěrně známým vysokým řídítkům. Babetta poprvé dostala plyn „rychlopal“ (dosud starší vedení lanka řídítky) a gumové manžety na přední kluzáky. Samozřejmě pokračoval trend specifických modelů pro export, o kterých se našincům mohlo jen zdát. 207 byla osazována blinkry, mohla mít „švihácké“ chromované blatníky, odlišná světla, karburátory a další. Pokud uvidíte Babettu se světlem z Mustangu, není to domácí úprava, ale tovární exportní model např. do USA. Zásahem kutila není ani osazení motoru „kladívkovým“ zapalováním z Pionýra, opět se jednalo o zvláštní požadavek zákazníka ze zahraničí. Pouze pro USA a Kanadu vznikl vzácný, i když vzhledově poměrně kontroverzní model Supreme, s nádrží „mezi nohama“. Poslední evolucí dvěstěsedmičky byl model 207.500. Změny oproti třístovce nebyly zásadní, moped dostal nový karburátor, větší zpětné zrcátko, či pohodlnější sedlo. Ke konci výroby se objevovaly stroje s komponenty z připravovaného typu 210, například předním kulatým světlem s odděleným rychloměrem. To už ale 207 pěla svoji labutí píseň a výrobce se horečně připravoval na příchod novinky.
Babetta 210 – den „D“ nastal v roce 1983, kdy světlo světa spatřila nesmrtelná Babetta 210. Stroj zachovávající si podobnost tvarů a koncepce s dvěstěsedmičkou, avšak výrazně modernizovaný, obdařený tvary, které snad nestárnou. Poháněl ji opět motor o objemu 49 ccm, tentokráte ale dvourychlostní, vybavený jedinečnou automatickou spojkou řazení. Výkon činil 1,75 kw, maximální rychlost 40 km/h. Není výjimkou, že „kluci od Babett“ umí různými úpravami svých strojů rychlost často i více než zdvojnásobit. Též u dvěstědesítky výrobce pokračoval v zavedeném trendu specifických výbav a modelů pro zahraniční trhy. Vzpomeňme třeba model 215 (1 rychlostní model), 213 (omezená rychlost do 25 km/h), či model 225 postrádající šlapátka a který se startuje klasickou startovací pákou. Tento model byl oficiálně dostupný i tuzemským kupujícím. Výrobce všeobecně se postupem let rozhodl místní zákazníky rozmazlovat a dopřál jim možnost objednat si výbavové prvky dosud u nás nevídané – blinkry, litá kola, pestřejší paletu barev, či pohodlnější prodloužené sedlo. Opět pouze pro USA a Kanadu vznikl model s vodorovně umístěnou nádrží, prodávaný pod označením Jawa 210 Sport. Pokud máte v Americe známé a ti na tento stroj někde natrefí, nelitujte času a prostředků vynaložených na jeho zaslání do ČR. Je vzácný a mezi sběrateli u nás poměrně žádaný, jsou ochotní za něj dát částku až okolo sta tisíc korun! Náš příběh se pomalu dostává do své závěrečné fáze, přišla revoluce, nová doba a pořádky, nové výzvy pro výrobce, který musel čelit dosud nepoznaným problémům a konkurenčnímu tlaku způsobenému otevřením domácího trhu zahraničním značkám. Pojďme si na závěr připomenout alespoň dva typy z tohoto porevolučního období.
Babetta Stella, typ 134 – osobně mám tento typ nejraději. Je krásný, na pohled díky svým proporcím roztomilý a jeho tvary působí, jako by vznikl teprve včera. 10“ palcová kola a nízký posaz evokují dojem, že jste se vrátili do dětství a sedíte na motorce na dětském kolotoči. Jízda vám zaručeně vykouzlí blažený úsměv na tváři. Vývoj Stelly započal ještě za „komunismu“, ale její výroba se rozběhla až v roce 1990. Jedná se o produkt vzájemné spolupráce s lotyšskou Rigou. Lotyši dodávali rám, v Kolárovu, kam se mezitím výroba přesunula, osazovali nám už známý motor se startovací pákou z modelu Babetta 225. Později začali na Slovensku sestavovat Stellu víceméně ve své režii. I zde existuje několik provedení, lišících se ale v podstatě jen v detailech. Základ zůstával stejný. „Lotyšský“ model bezpečně poznáte podle hranatého předního světla, odlišné světlo je vzadu a má pneumatiky „Made in USSR“. Slovenský model oproti tomu používal pneumatiky tuzemské výroby a světla shodná se souběžně vyráběnými mopedy. Rozdílné jsou například i řídítka a páčky brzd. Stellu by měl mít ve své sbírce každý babeťák, ale je vzácná a v nabídce inzertních stránek docela ojedinělá. Jestli se vám ji podaří sehnat, jděte do ní, vy i vaše děti si užijete spoustu radosti.
Babetta Sting, typ 193 – v devadesátých letech hledal výrobce nové cesty, jak zaujmout zákazníky a vypořádat se se zahraniční konkurencí. Přeci jen byla doba, kdy u nás letělo vše ze západu a Babetta se potýkala s aurou „stroje ze socialismu“. Výsledkem snažení je model Sting, stroj, pyšnící se nádhernými, na domácí poměry až futuristickými tvary. V roce 1998 musel na zákazníky působit jako z jiného světa. Osazen byl babeťáckým motorem jak se šlapátky (M-210), tak i se startovací pákou (M-225). Výrobce se snažil přilákat kupce též použitím italského motoru Rizzato. Bohužel vše přišlo vniveč a výroba tohoto zajímavého modelu byla po dvou letech zastavena. Ukončení výroby Stingu proběhlo souběžně s koncem produkce i ostatních modelů Babett. Výrobci se nepodařilo vymanit z červených čísel a to znamenalo definitivní konec životní dráhy tohoto legendárního stroje. Vznikali sice menší producenti, kteří se pokusili na výrobu navázat, svět spatřily například dětské motokrosové speciály či dětské buginy, evoluce se dočkala Stella, nic z toho ale nemělo dlouhého trvání. Úspěch po nějaký čas slavily pouze Povážské strojírny s nově vyvinutým mopedem Korado, osazeným motorem Puch. To už je ale jiná historie.
Epilog – Náš příběh je u konce, i když on vlastně nekončí. Nekončí díky fanouškům a nadšencům milujícím tyto jednoduché a zajímavé stroje. Tito povýšili Babettu z obyčejného mopedu „pro ježdění na ryby“ na něco kultovního, na stroj pro radost. Pamatujte na to, až na silnici potkáte větší či menší skupinku babeťáků. I když vás třeba zpomalí, nezlobte se na ně. Buďte tolerantní, zamávejte jim, ukažte zdvižený palec. Jsou to srdcaři, kteří své stroje milují. A tak to má ve světě veteránů být.
Honza
